PÁR SLOV O POHOŘÍCH KORUNY
Krkonoše
Naše nejvyšší pohoří určitě každý dobře zná. I navzdory vysoké návštěvnosti se mi nikdy neokoukají hluboké Sněžné jámy, výhled na Kotel od Harrachových kamenů nebo dechberoucí pohled do Labského dolu z hrany Pančavského vodopádu. Krkonoše jsou skutečné velehory. Pokud je navštívíte v nějakou neobvyklou roční dobu, můžete tu být i relativně sami, zvlášť pokud se vydáte na méně známá a neméně krásná místa jako je Pomezní hřeben nebo Rýchory, kde naleznete nejstarší krkonošský bukový prales.
Králický Sněžník
Krásná, vysoká a trochu méně navštěvovaná hora, vlastně celé pohoří, které se táhne severo-jižním směrem a je rozpůlené státní hranicí. Vrchol poskytuje fantastické výhledy do dalekého okolí. Doporučuji do pohoří přijít z Rychlebských hor přes Kladské sedlo, navštívíte tak jeho nejpustší část.
Moravskoslezské Beskydy
Pohoří ležící v našem největším CHKO, do kterého patří ještě další karpatské hřebeny Hostýnsko-vsetínské vrchy a Javorníky. Asi tři čtvrtiny pohoří pokrývají lesy. Určitě doporučuji přechod hraniční hřebenovky, i když na ní neleží nejvyšší hora, dostanete se do nejopuštěnější části pohoří. Za návštěvu stojí i osamocená mohutná hora Smrk, druhý nejvyšší vrchol pohoří, patří mezi má oblíbená místa Moravskoslezských Beskyd.
Rychlebské hory
Jedno z našich pohoří, které má přízvisko nejzapadlejší. Severní část dlouhé hřebenovky na toto označení určitě nárok má, jižní část hor kolem nejvyšších vrcholů je navštěvovaná o poznání více. Každopádně se ale jedná o krásný hřeben táhnoucí se po česko-polské hranici od Bílé Vody u Javorníku ve Slezsku až po Kladské sedlo nad Starým Městem pod Králickým Sněžníkem. Severní polovina pohoří je velmi zapadlá a při tom je tak krásná! Hluboké lesy, na které budete hledět z četných skalisek, ideální cíl na pěkný vandr. Přesvědčte se sami.
Orlické hory
Hlavní (severní) část Orlických hor tvoří krásná a dlouhá hřebenovka táhnoucí se od Olešnice po Zemskou bránu. Orlické hory mají ale ještě nižší střední část ležící mezi Zemskou bránou a Mladkovem a též téměř tisíc metrů vysokou jižní část hřebene vedoucí od Mladkova po Horní Heřmanice, tyto části jsou podstatně méně navštěvované. Mými oblíbenými místy jsou Panský kopec nad Olešnicí, hřebenovka kolem Kunštátské kaple a Zemská brána, kterou tvoří skalnaté údolí Divoké Orlice. Ve střední části pohoří doporučuji kruhový výhled z kopce nad Kašparovou chatou u Mladkova. Krásné je i údolí říčky Olešenky vlévající se v Pekle do Metuje, leží sice už v Podorlické pahorkatině, kterou jsem se rozhodl do Koruny nezařadit, za návštěvu ale určitě stojí.
Novohradské hory
Krásné hory na samém jihu České republiky, taková výrazně opuštěnější a menší verze Šumavy. Kolem nejvyšší hory Kamenec se rozkládají "pusté a hluboké české hvozdy". Rád to mám i na Kraví hoře nad Dobrou Vodou, i když se jedná asi o nejnavštěvovanější místo pohoří. Zamířit se rozhodně vyplatí i do Slepičích hor, nejvyšší části Novohradského podhůří, které jsem se rozhodl do Koruny nezařadit.
Hostýnsko-vsetínské vrchy (Hostýnsko-vsetínská hornatina)
Jedno z pohoří ležících v CHKO Beskydy. Název vrchy je trochu zavádějící, minimálně kolem nejvyšší hory má celek horský charakter. Většinu pohoří pokrývají hluboké lesy. Velmi doporučuji krásnou hřebenovku ze Vsetína na Bumbálku, odkud můžete pokračovat neméně krásným hřebenem Moravskoslezských Beskyd.
Ještědsko-kozákovský hřbet
Poměrně obydlený hřeben, jehož součástí jsou i veleznámá místa Českého ráje jako Pantheon nad Malou Skálou nebo Suché skály. Nejraději mám zapadlejší severní část pohoří kolem hory Vápenný, kde se jinak úzký hřeben rozšiřuje boční rozsochou Dlouhé hory.
Slezské Beskydy
České republice patří pouze dva jihozápadní hřebeny tohoto rozsáhlého pohoří, jehož podstatná část leží v Polsku. Hlubokými lesy pokrytou hraniční hřebenovku mám moc rád. Na moc lidí tu nenarazíte.
Zlatohorská vrchovina
Málo známé pohoří sousedící na západě s Hrubým Jeseníkem a na jihu s Jeseníkem Nízkým. Nejznámější je určitě severozápadní výběžek kolem hory Zlatý Chlum vypínající se nad lázněmi Jeseník. Tato část je lidově řazena k Hrubému Jeseníku a je také součástí CHKO Jeseníky. Střední a východní část pohoří se řadí k "českým pustinám". Moc se mi líbila skaliska ležící na svazích nejvyšší hory Příčný vrch. K srdci mi přirostla oblast Na Malém Valštejně, kterou tvoří krásné horské pastviny.
Broumovská vrchovina
Pískovcová skalní města považuji za nejvýraznější specifikum české krajiny. Jejich vrcholy obvykle nedosahují závratných nadmořských výšek, jsem tedy rád, že se alespoň jedna pískovcová oblast do Koruny dostala. Na území Broumovské vrchoviny leží jak veleznámé skalní město Adršpach, tak neméně známé bludiště Ostaš nebo skalní hřeben Broumovských stěn, který rozhodně stojí za přechod. Doporučuji dojít až na jeho jižní část do skalních bludišť na Božanovském Špičáku a u Junácké vyhlídky. V Broumovské vrchovině vás Koruna netypicky zavede do nejopuštěnější části oblasti, nejvyšší vrchol, Královecký Špičák, leží v málo známých Vraních horách, které jsou sopečného původu. Na rozdíl od přelidněných skalních měst tu budete sami. Jen o trochu méně opuštěná je také krásná a poměrně dlouhá hřebenovka Javořích hor, které tvoří severovýchodní okraj české části Broumovské vrchoviny a které určitě také stojí za návštěvu.
Tepelská vrchovina
Sopečná vrchovina, která na severozápadní straně přechází ve vyšší a známější Slavkovský les. Část pohoří i náleží do CHKO Slavkovský les. V oblasti jsou pěkné louky, zalesněné kopce i hezké rybníky, např. Blažejovský rybník pod vysokým Třebouňským vrchem určitě stojí za návštěvu, stejně tak místy divoké údolí Úterského potoka.
Českomoravská vrchovina (Javořická vrchovina)
Rozsáhlá pahorkatina ležící v centrální části naší republiky. Jedná se o geomorfologickou oblast, tedy o o stupeň vyšší kategorii, než je geomorfologický celek, jejichž vrcholy Koruna zahrnuje. Název pohoří ale uvádím tak, jak je v lidovém povědomí podstatně známější. V Českomoravské vrchovině leží mnoho měst a obcí, mezi nimi jsou ale ostrovy pěkné přírody s žulovými skalami a hlubokými lesy, které se zrcadlý v hlubokých rybnících. Až půjdete na Javořici, vystupte také na Míchovu skálu a užijte si pěkný výhled po okolí, nebo zamiřte až do nejjižnější části Javořické vrchoviny, které se říká Česká Kanada. Lesy a kopce kolem hradu Landštejn jsou překrásné, plné bludných balvanů z dávných dob ledových.
Nízký Jeseník
Náš nejrozsáhlejší geomorfologický celek, tedy naše na rozlohu největší pohoří. Výraznou centrální hřebenovku tu na rozdíl od Hrubého Jeseníku nenajdete, některé části pohoří jsou relativně hustě obydlené, ale čím severněji se vydáte, tím opuštěnější hory jsou. Na kopcích Uhlák nebo Polomy na západ od Krnovu už budete většinou sami. Za návštěvu určitě stojí i hluboká údolí na jihozápadě pohoří, zajděte se podívat třeba na pěkné Rešovské vodopády v údolí říčky Huntava.
Křemešnická vrchovina
I když název této pahorkatiny není příliš známý, samotný nejvyšší vrchol, který dal oblasti jméno, je hojně navštěvovaný. Jsem rád, že rozlehlá Českomoravská vrchovina má v Koruně ještě další zastoupení. Kromě samotného Křemešníku určitě doporučuji zavítat ještě do východní poloviny oblasti, třeba na skalnatý vrchol Čertův hrádek.
Smrčiny
Málo známé pohoří ležící v Ašském výběžku, které vás přivítá pěknými loukami i zalesněnými kopci. Nejvyšší hora tyčící se přímo nad Aší je na danou oblast relativně navštěvovaná, na zalesněných kopcích podél státní hranice už budete sami. Navštívit tu můžete i nejzápadnější bod České republiky, na který půjdete přes krásné louky na úbočí hory Smrkovec. Většina pohoří leží v Německu, kde je i o 300 metrů vyšší Schneeberg, nejvyšší hora celého pohoří, na kterou vás zavede Schengenská verze Koruny. Menší česká část pohoří je ale podstatně opuštěnější.
Vizovické vrchy (Vizovická vrchovina)
Jsem moc rád, že do Koruny o tři metry proklouzl ještě další hřeben rozlehlých moravských Karpat. Pěkná zalesněná hřebenovka běží od Lidečka nad Luhačovice a její přechod lze snadno spojit s neméně krásnou hřebenovkou Javorníků. Ve východní části pohoří najdete i pěkné pískovcové skály (Čertovy, Lačnovské), ve střední části zase potkáte méně lidí.
Hrubý Jeseník
Pěkné hřebeny pokryté horskými loukami poskytující výhledy na hory a kopce všemi směry. Hrubý Jeseník je kolem dokola obklopen pohořími, která také navštívíte v rámci Koruny, jedná se tedy o mohutný horský uzel, ze kterého uvidíte kopce kam až oko dohlédne. Mám to moc rád na hoře Vozka, která je kousek od hlavního hřebene, nebo na Ztracených kamenech, kterými na jihu hřeben Hrubého Jeseníku začíná.
Šumava
Velmi navštěvované a rozlehlé pohoří známé především svými jezery a rašeliništi. Na tak proslulých místech, jako je Chalupská slať nebo Černé jezero sami určitě nebudete. Vzhledem k velké rozloze pohoří ale není těžké narazit na zapadlá místa. Mám rád třeba Medvědí cestu z Ovesné do Jelení vedoucí kolem pěkných žulových skalních útvarů, většinou jsem tam nepotkal minimum turistů. Podobná místa určitě objevíte sami. Krásná je i německá část Šumavy, obzvlášť rád mám vrcholy Grosser Falkenstein a téměř hraniční Luzný.
Krušné hory
Naše nejdelší pohoří táhnoucí se od Petrovic u Ústí nad Labem až za Kraslice na Sokolovsku. Jižní stranu pohoří tvoří strmý val mohutně čnící nad podkrušnohorské uhelné pánve. Rozlehlé pohoří je možné objevovat pěšky, na kole i na běžkách, trasy jsou na české i německé straně výborně upravované. Za minulého režimu byla příroda v Krušných horách totálně zničena. Naštěstí se ale daří ji úspěšně rekultivovat, takže v současné době mají hory rozhodně co nabídnout. Mám rád jak horské louky u Fojtovic, tak i pěkná rašeliniště u Chaloupek a Přebuze. Centrální část pohoří je relativně opuštěná, kolem špičaté Jelení hory potkáte lidí málo.. Pokud se vydáte pěkným Bezručovým údolím k rašelinným rybníkům pod vrchem Hadinec, budete skoro sami. Tahle místa mám obzvlášť rád.
Jizerské hory
Pohoří známé především svými špičkovými běžkařskými trasami, za slunných zimních víkendů tu bývá přelidněno. Mnohá místa jsou ale podstatně opuštěnější, zvláště mimo zimní sezonu. Nejraději mám divoké skalnaté severní úbočí táhnoucí se od Kočičích kamenů pod Smrkem po Špičák nad Oldřichovem. Jedná se v podstatě o souvislé skalní bludiště plné žulových balvanů, stěn, věží a průchodů obohacené o několik menších vodopádů a porostlé hlubokými bukovými lesy. Žulových skalních útvarů je v horách spousty, podobně jako hlubokých rašelinišť, jedno z nejhezčích je u historické osady Jizerka. Mým oblíbeným místem je také hraniční most na cestě z Jizerky do polského Orle klenoucí se nad divoce tekoucí řekou Jizerou, která dala horám jméno.
Blanský les
Pohoří tvoří jeden z mnoha ucelených masivů rozsáhlého Šumavského podhůří. Nejvyšší hora Kleť je hodně známá a navštěvovaná, v jiných částech pohoří ale můžete být překvapivě sami, třeba kolem hory Vysoká Běta, kde jsou pěkné bukové lesy. Doporučuji zamířit i do jiných částí rozlehlého Šumavského podhůří, které Blanský les v Koruně zastupuje.
Český les
Velmi dlouhé pohoří běžící od Chebu až po Českou Kubici u Domažlic. Většina hor je na české poměry hodně opuštěná. U rozhledny na vrcholu Havran už budete v "opravdové české pustině". Mám to ale rád i např. na skalnatém hřebeni Haltravy, kde už lidi potkáte.
Javorníky
Další z pohoří, která leží v Západních Karpatech, která pokrývají hluboké lesy a která jsou součástí velkého CHKO Beskydy. Větší část pohoří leží na Slovensku. Jeho dlouhá hřebenovka běží od Čadci až k Lidečku, kde ho údolí říčky Senice odděluje od Vizovických vrchů. Tato hřebenovka určitě stojí za přechod, v nejvyšších partiích má horský charakter. Na jejím konci přijdete na překvapivě skalnatou horu Hradisko a k pěkným Pulčínským skalám, toto místo mám rád.
Hanušovická vrchovina
Nejnižší z našich tisícových pohoří. Skutečně se jedná spíše o vrchovinu, čili o obydlenou zvlněnou krajinu. Ale kolem nejvyšší hory Jeřáb ještě rozpoznáte horský charakter. Určitě stojí za návštěvu i skupina hor kolem Kamenného vrchu a Rabštejna, která leží v CHKO Jeseníky. Tyto kopce oficiálně patří do Hanušovické vrchoviny, i když se lidově řadí k Hrubému Jeseníku, se kterým sousedí přes sedlo Skřítek.
Slavkovský les
Pěkné pohoří sopečného původu rozprostírající se na západě naší republiky je zdrojem mnoha léčivých pramenů, o čemž svědčí četné lázně ležící na jeho úpatí (Karlovy Vary, Mariánské Lázně, Kynžvart, ...). Horský charakter má pohoří kolem velkých rašelinišť u obce Kladská, kolem které se také tyčí nejvyšší vrcholy. Hodně rád mám i Svatošské skály a divoké údolí řeky Ohře na severu hor.
Bílé Karpaty
Pěkný hřeben táhnoucí se od jihomoravské Strážnice po Lyský průsmyk, který ho odděluje od Javorníků. Na rozdíl od ostatních našich karpatských pohoří je v Bílých Karpatech víc luk, jejichž květena je velmi cenná a byla hlavním důvodem k vyhlášení stejnojmenného CHKO. Jedny z nejkrásněji kvetoucích luk jsou na jižním konci pohoří mezi vesnicemi Radějov a Kuželov, kde narazíte i na krásně malovanou architekturu Slovácka. Líbilo se mi ale i na vyšších kopcích, jako je třeba Velký Lopeník, kde už pokrývají spíše lesy.
Brdy (Brdská vrchovina)
Nejrozsáhlejší lesy ležící mimo pohraničí jsou právě v Brdech, oblasti v tulácké společnosti až kultovní, a vděčíme za ně paradoxně vojákům, kterým území stále patří. V roce 2016 byla většina území vojenského újezdu oficiálně zpřístupněna a zároveň s tím bylo vyhlášeno i stejnojmenné CHKO, které zahrnuje i jižní cíp pohoří vrcholící horou Třemšín, který do bývalého vojenského újezdu nepatřil. Bez nadsázky lze tuto oblast nazvat divočinou, protože díky bývalé přítomnosti armády je na území minimum civilizace, nepočítáme-li lesní cesty, často kvalitně vyasfaltované, kvůli nim jezdím do brdských kopců nejraději na kole. Doufejme, že si i do budoucna oblast zachová nádech odlehlost, správa CHKO se dušuje, že tomu tak bude. Kromě cenných vrchovišť na svazích nejvyššího Toku a kopce Houpák doporučuji vyrazit na oblast Padrtí. Dva rybníky a krásné louky mi přirostly k srdci. Rád mám i skalnatý vrchol Nad Maráskem (brdská osmitisícovka, jak se píše ve vrcholové knize), který stojí ve stínu nedalekého podstatně navštěvovanějšího Třemšína.
České Středohoří
Rozsáhlé sopečné pohoří, na jehož území leží stejnojmenné CHKO, které je jen o málo menší než naše největší CHKO Beskydy. Hory jsou poměrně hustě osídlené, přesto stojí za podrobnější prozkoumání. Vystoupit můžete na moho špičatých vyvřelých kuželů a prohlédnout si pěkné skály i louky. Západovýchodně běžící pohoří je uprostřed protnuto hlubokým údolím Labe. Moc rád mám mohutnou horu Sedlo, nejvyšší bod východní části. Doporučit k návštěvě ale mohu mnoho dalších míst, třeba kamenné moře na svahu hory Plešivec nad Kamýkem, v zimě kouřící horu Boreč nebo mohutné čedičové varhany na Trojhoře nad Chudoslavicemi.
Žďárské vrchy (Hornosvratecká vrchovina)
V severní části Českomoravské vrchoviny leží známá pahorkatina, která je geomorfologickou jednotkou patřící do celku Hornosvratecká vrchovina. Samotné Žďárské vrchy jsou ale o hodně známější než jejich nadřazený celek. V pohoří najdete jak krásné rašelinné rybníky, jako je Velké Dářko, tak vysoké žulové skalní sruby. Kromě Devíti skal, doporučuji i mohutné Čtyři Palice nebo Dráteničky.
Lužické hory
Ač nevysoké hory, tak překrásné! V oblasti se poměrně originálně mísí usazené pískovce se sopečnými vyvřelinami, takže můžete třeba na Pěnkavčím vrchu vedle sebe potkat čedičový suk (Pětikostelní kámen) a pískovcové věže (Babizny). Ve východní části pohoří je silnější zastoupení pískovců, nenechte si ujít Sloní kameny u Jítravy nebo výhled z Popovy skály. Určitě také vystupte na mohutnou znělcovou kupu Hvozd nebo na nejšpičatější vrchol pohoří Klíč nad Novým Borem. Krásné jsou i pískovcové skály kolem německého města Kurort Oybin nebo výhled ze znělcového skaliska na vrcholu Malého Stožce, zde budete překvapeni rozlohou lužickohorských lesů. Podobných míst najdete v pohoří víc, do Lužických hor se určitě vyplatí vyrazit na delší dobu.
Chřiby
Po delším váhání jsem se rozhodl do Koruny zařadit i nizoučké Chřiby, které považuji za dominantní vrchovinu oblasti, ve které se žádné jiné vrcholy Koruny nenachází. Pohoří se skládá ze dvou zalesněných hřebenů táhnoucích se od Otrokovic po Bohuslavice u Kyjova, po kterých jsou poházeny pěkné pískovcové skály, třeba věž Kozel, skalní skupina Budačina nebo Osvětimanské skály určitě stojí za vidění.